Vědci, znalci, analytici,
politologové a další odborníci, kteří ani sami nevědí, za co
jsou placeni, několik let marně hledali pro UNESCO nehmotné
dědictví, jež by nejlépe charakterizovalo naši dobu. Teprve až
minulý týden vyšlo najevo, že hledání neustále odkládali a
radši se věnovali činnostem smysluplnějším a příjemnějším,
čili prokrastinovali. Tím se nejlepší nehmotné dědictví naší
doby našlo samo, a tak se do seznamu UNESCO vedle loutkářství,
verbuňku a Jízdy králů dostala minulé pondělí i prokrastinace.
Sice nebyla přímo vyhlášena mistrovským dílem, jak bývá zvykem, ale ochranu na
ni UNESCO uvalilo.
Kdo tedy trpí touto výraznou
a chronickou tendencí odkládat plnění povinností a úkolů, je
zároveň nositelem světového dědictví a všichni by se k němu
podle toho měli chovat. Soucit je to nejmenší, co si takový
pacient zaslouží. Teprve až neschopenka a klid na lůžku,
případně neklid při nějaké jeho oblíbené činnosti mu pomůžou
hýčkat prokrastinaci co nejdéle. Naopak nazývat dotyčného
lenochem je nejen politicky nekorektní, ale přímo nevhodné a
dehonestující.
Oslavme prokrastinaci zbrusu
novou písní:
Žádné komentáře:
Okomentovat