BIS má vkládat do odposlechů reklamy

Kristýna Kočí byla doslova samá štěnice

Poslechovost odposlechů, které tajně pořídila BIS a které se nikdy neměly dostat na veřejnost, rapidně stoupla a nyní je třikrát vyšší než sledovanost Televizních novin. Proto ministr financí Miroslav Kalousek navrhl vládě, aby do nich povolila vkládat reklamy.

„Uznávám, že odposlechy jsou tajné, ale všichni přece víme, že u nás se nic nezatají, ani dech,“ vysvětluje Kalousek, o němž je známo, že by nejradši zpeněžil i svěcenou vodu.

Jelikož ministři mu zobají z ruky úplně vše, i otrávené zrní, vláda podle všeho jeho návrh schválí. Brzy tak přijde doba, kdy uprostřed láskyplného telefonátu Béma a Janouška zazní například reklama na jogurt, po kterém nejsou větry, nebo spot propagující psí žrádlo.

Samotní zadavatelé reklam ale zaujímají ke Kalouskově počinu zdrženlivý postoj. „Reklama umístěná uprostřed rozhovoru dvou nenasytných kmotrů by poškodila naši pověst,“ domnívá se například majitel firmy, která vyrábí granulovaný koňský a kravský hnůj. Dokonce ani výrobce jedu na krysy nemá zájem o propagaci svého výrobku vedle hlasů bezskrupulózních mafiánů: "To by naše klienty otrávilo."

BIS tedy bude muset začít odposlouchávat politiky, kteří se ještě nestačili prosadit ve světě zločinu. Ti u nás ale prakticky neexistují a poslechovost jejich odposlechů je navíc drtivě nízká. 

Odposlouchávací zařízení nalezené v bytě Pavla Béma.

Týden africké kuchyně paralyzoval školy

Nezbývá než popřát dobrou chuť.

Ministerstvo školství šetří peníze z rozpočtů školních jídelen. Týden africké kuchyně, který povinně proběhl v polovině března ve všech základních školách, přinesl úspory, díky kterým dostal každý učitel v průměru o sto korun větší prémie.

„Tři fazole, kousek mrkve a dvě rozinky mi k jídlu opravdu nestačily,“ stěžuje si žák 7. B z Prahy 8. „Rozmazlené české dětičky by si konečně měly uvědomit, že jejich africké protějšky s takovým přídělem potravy musejí často vydržet i několik dnů,“ oponuje náměstek ministra, který odmítl uvést svoje jméno, protože měl dnes k obědu lososa na roštu s americkými brambory a s oblohou.

„Zvedal se mi žaludek,“ běduje žačka 5. třídy, které zase nesedl proteinový oběd, a jen nerada přiznává: „Dušené šváby jsem nakonec nedojedla.“ „V Africe se hmyz jí běžně. U nás by si na něj měli lidi taky zvykat, aby mohli čelit Kalouskovým reformám,“ brání celý projekt zodpovědný úředník.

Týden africké kuchyně se paradoxně nelíbil ani většině učitelů. „Žákům odpoledne tak kručelo v žaludku, že jsem musel při výuce řvát, aby mě vůbec slyšeli,“ říká jeden z nich a druhý se přidává: „Snědli si jablko, které měli kreslit na výtvarné výchově.“

Školní jídelny často traumatizují lidi na celý život i bez Týdne africké kuchyně. Některé oběti se z toho musejí vyzpívat:

EU se chystá zakázat močení ve stoje

Heda Mezaninová

Evropské feministky slaví další úspěch. K rovnoprávnosti v pojišťovnictví, kterou si už vymohly minulý rok, takže nyní platí za životní pojistku stejně jako muži, tedy mnohem více, přibyla i rovnoprávnost při vykonávání potřeby. Evropský parlament schválil, že od příštího roku nesmí být na žádných veřejných pánských toaletách mušle, ani pisoár, aby muži nemohli močit vestoje.

„Víte, jak je to ponižující, když si žena musí na toaletě složitě sedat na mísu, zatímco mužský jen rozepne poklopec a močí? To je jasná diskriminace, která do moderní demokratické společnosti nepatří!“ hřímá Heda Mezaninová, předsedkyně české pobočky Unie svobodných feministek.

Její ovečky zdaleka ještě neřekly své poslední slovo. V nejbližší době se chystají prosadit, aby muži přechylovali svá příjmení podle svých manželek.

Tato žena si jistě umí prosadit své.

Deset minut bez dechu nepřežilo 1265 aktivistů

Jeden z prvních udušených aitivistů.

Akce, která měla bít na poplach kvůli neutěšenému stavu životního prostředí, se záhy proměnila v jatka. 1265 aktivistů, kteří se řídili pokyny pořadatelů, přišlo o život následkem nedostatku kyslíku v krvi.

„Kyslíku ubývá. Každý člověk ho denně spotřebuje obrovské množství. V rámci našeho happeningu jsme chtěli, aby všichni lidé, kteří to myslí s osudem naší Země opravdu vážně, na deset minut zadrželi dech,“ vysvětluje pořadatel akce a ekologický aktivista Bohumil Květena, který má ruce a nohy samý svrab, protože se řídí heslem „Žij a nechej žít“, a pokorně přiznává: „Nenapadlo nás, že někteří lidé se můžou udusit.“

Mrtvoly hned odnášela policie.

Pozůstalým Květena vzkazuje upřímnou soustrast a o udušených aktivistech mluví s láskou a s obdivem: „Jsou to ti nejlepší ochránci přírody na světě. Svými toxickými těly už nadále nebudou zatěžovat naši biosféru.“ On sám prý přežil happening jen díky pravidelnému tréninku na Maledivách, kam třikrát ročně odlétá za potápěním. „Krom toho jsem se pětkrát tajně nadechl, ale to tam nepište.“

Projekt Deset minut bez dechu, na který přispěla Evropská unie částkou 105 milionů euro, měl podle ekologických aktivistů i tak smysl. Louka, kterou pravidelně monitorují, se prý po akci celá zazelenala. Názor botanika Karla Kořena, že za to může jaro, rezolutně odmítají.

Někteří aktivisté ještě při zadrženém dechu objímali stromy.