Infanteens vzdali boj o média

Infanteens havarovali v orlické přehradě.

Členové hudební skupiny Infanteens se definitivně smířili s tím, že do klíčových médií nikdy neproniknou. A to se hodně snažili. Nedostali se však dál než do spamového koše redakčních elévů. Možná kvůli tomu, že na VIP večírcích, vernisážích a křestech všeho možného na sebe upozornili pouze mastnými vlasy a slabostí pro kremrole.

Nepsali o nich ani v černé kronice, když se zřítili s malým letounem do orlické přehrady. „Málem jsme se tam utopili,“ přiznává zpěvák skupiny Ondul. Ale ani se snímkem z místa nehody u médií nepochodil: „Mysleli si, že to je fotomontáž, a mě považovali za vyžírku, který se chce jen zviditelnit.“

Jen jedna blíže nejmenovaná redaktorka byla ochotna zmínit se o Infanteens v rubrice Střípky a střepy, ale pouze výměnou za kvalitní sex. Z obchodu však nakonec sešlo, protože vyděšený Ondul utekl z její ložnice, dřív než si stačila odložit šaty a zubní protézu. „Najednou jsem nevěděl, z které strany má hlavu, a dostal jsem strach,“ svěřuje se zpěvák.

Hned po incidentu si Infanteens slíbili, že už je do médií nikdo nedostane, a udělali tak z nouze ctnost. Proto dáváme skupině prostor alespoň my:

Týden africké kuchyně paralyzoval školy

Nezbývá než popřát dobrou chuť.

Ministerstvo školství šetří peníze z rozpočtů školních jídelen. Týden africké kuchyně, který povinně proběhl v polovině března ve všech základních školách, přinesl úspory, díky kterým dostal každý učitel v průměru o sto korun větší prémie.

„Tři fazole, kousek mrkve a dvě rozinky mi k jídlu opravdu nestačily,“ stěžuje si žák 7. B z Prahy 8. „Rozmazlené české dětičky by si konečně měly uvědomit, že jejich africké protějšky s takovým přídělem potravy musejí často vydržet i několik dnů,“ oponuje náměstek ministra, který odmítl uvést svoje jméno, protože měl dnes k obědu lososa na roštu s americkými brambory a s oblohou.

„Zvedal se mi žaludek,“ běduje žačka 5. třídy, které zase nesedl proteinový oběd, a jen nerada přiznává: „Dušené šváby jsem nakonec nedojedla.“ „V Africe se hmyz jí běžně. U nás by si na něj měli lidi taky zvykat, aby mohli čelit Kalouskovým reformám,“ brání celý projekt zodpovědný úředník.

Týden africké kuchyně se paradoxně nelíbil ani většině učitelů. „Žákům odpoledne tak kručelo v žaludku, že jsem musel při výuce řvát, aby mě vůbec slyšeli,“ říká jeden z nich a druhý se přidává: „Snědli si jablko, které měli kreslit na výtvarné výchově.“

Školní jídelny často traumatizují lidi na celý život i bez Týdne africké kuchyně. Některé oběti se z toho musejí vyzpívat: