Peněženky v ulicích ohrožují chodce

Ztracené peněženky, které lidi odmítají sbírat ze země, protože by si tím podle nového občanského zákoníku přidělávali akorát práci a starosti, postupně zaplňují ve městech chodníky a komplikují tak chodcům život.

„Uklouzla jsem po peněžence a narazila si kyčel,“ stěžuje si Marie H., která už kvůli úrazu týden leží ve Vinohradské nemocnici. Až se uzdraví, hodlá majitele peněženky zažalovat. Podle občanského zákoníku ho ale dřív musí vypátrat. Není také jisté, jestli spíš on nebude žalovat ji kvůli obsahu peněženky.

„Při běhu na tramvaj jsem omylem kopnul do peněženky, ve které bylo 3000 korun v kovových padesátikorunách,“ svěřuje se Jindřich K., který leží naproti přes chodbu s obrovskou sádrou na noze. Peněženku prý musí majiteli koupit novou, protože ji nakopnutím poškodil.

O ztracené peněženky nejeví zájem dokonce ani bezdomovci. „Radši zemřu hlady a žízní, než abych se zapletl s úřady,“ přiznal nám jeden z nich před budovou Masarykova nádraží v Praze. Na chodníku jsme tu napočítali hned 37 peněženek.

„O úklid chodníků se samozřejmě postaráme,“ dušuje se mluvčí pražského magistrátu, „možná za týden, nebo za rok.“

Pošťačky doručují zásilky v chodících reklamách

I. Mravinac nesouhlasí.

Pryč jsou časy, kdy každá poštovní doručovatelka musela denně nasmlouvat 15 nových klientů Poštovní spořitelny a 10 životních pojistek a prodat 15 krabiček cigaret a 50 prezervativů. Dnes už jí nesplněním těchto norem nehrozí okamžitá výpověď. Musí být ovšem ochotna celý den doručovat zásilky v chodící reklamě. Pokud se ale odmítne převléci za almaru, láhev či pivní sud, letí z práce na hodinu.

Mluvčí České pošty Ivo Mravinac převlečený za láhev piva takové praktiky popírá: „Ano, neukázněná doručovatelka dostane zpravidla na hodinu výpověď, ale protože je to výpověď hodinová, tak za hodinu se může opět do práce vrátit, když bude hodná.“

Poštovní doručovatelky se v chodících reklamách cítí dobře.

Samotným poštovním doručovatelkám chodící reklamy vesměs nevadí. „Je to rozhodně lepší, než kdybych musela propagovat sexy spodní prádlo jako loni a předloni. To jsme dokonce nesměly mít na sobě ani boty. Když jsem v mrazu přebíhala od baráku k baráku, kouřilo se ze mě jako z malešické spalovny,“ říká s úlevou pošťačka převlečená za pizzu.

„Já jsem teď naprosto spokojená,“ chrochtá blahem další doručovatelka. „V převleku za vteřinové lepidlo mi lidé nevidí do obličeje, takže se můžu tajně smát, když jim doručuji obsílku od soudu nebo od policie.“

Pošťačka převlečená za zvíře může ovšem dopadnout špatně.